Mezi stalaktity a stalagmity. Hluboký ponor do thrilleru Lindy Graze „Tief unter der Alb“

Hluboko v podzemí pod pohořím Schwäbische Alb se Laura snaží vyhrát svůj boj o život. Ten chlapík co si ji najal, je nějaký divný, možná i nebezpečný a prostředí jeskyně dokonale zná jen on. Ale je tu s nimi ještě něco, co se skrývá v temnotách jeskyně a čeká na svou příležitost. Po stopách thrilleru Lindy Graze „Tief unter der Alb“

Mám to štěstí, že žiji v místě, kde se to spisovateli jen hemží. A bodejť by ne. Mají u nás zcela nepřeberné množství možností, kam umístit děj svých příběhů, protože lokace jsou u nás úchvatné. Hory, lesy, příroda a stále ještě venkovský ráz krajiny, to vše nabízí skvělé kulisy nejen pro prima dovolenou, ale i pro literaturu všech žánrů. I proto se u nás spisovatelé rádi rodí, či se sem s oblibou stěhují, aby byli múzám a inspiracím.

Jistě, takový zamilovaný románek lze dobře zažít i ve městě (láska je mocná čarodějka a i z šedivé průmyslové zóny dokáže udělat rozkvetlou zahradu). Ovšem v kulisách rozhlehlých lesních hvozdů, hlubokých údolí, vysoko tyčících se skalních výběžků a samot; v krajině, kde potkat človíčka mnohdy trvá věčnost, to už jednoho přímo svádí rozepsat se a stvořit třeba napínavý thriller. A proč ne, když se to umí.

Spisovatelka Linda Graze patří právě mezi autory, kteří beze zbytku využívají atraktivní prostředí Schwarzwaldu pro své příběhy. Narodila se a vyrostla v něm a tak jsou i její románové počiny s oblibou determinovány prostředím tohoto německého pohoří. A psaní má Linda Graze coby bývalá copywritterka takříkajíc v krvi. Stejně tak detektivní žánr, který se zřejmě na čerstvém povětří hor píše skoro sám a tak není divu, že za svůj výsostný literární obor si Linda Graze zvolila právě krimi. (Důkaz: její dosavadní tvorba.)

Od detektivek už pak není daleko k jinému napínavému žánru, thrilleru. Ten si Linda Graze poprvé vyzkoušela ve svém předposledním románu „Tief unter der Alb“ („Hluboko pod Albou„). Ve své žánrové premiéře si autorka „odskočila“ i v kulisách příběhu. Děj se tentokrát neodehrává ve Schwarzwaldu, ale v jiném německém pohoří Schwäbische Alb, které však od něj není přiliš vzdálené. A vzhledem ke svému profesnímu působišti, tedy ve Stuttgartu, to k němu má autorka skoro stejně daleko.

Děj thrilleru se odehrává prakticky celý pod povrchem země. Přesněji v jeskyni (ne tedy v dole, jak by si někdo mohl myslet). To byl zřejmě i důvod, proč Linda Graze „přesadila“ román z obvyklého prostředí Schwarzwaldu do území „jiného kmene“. Schwäbische Alb je především místem skal, propastí, roklí a jeskyní všeho druhu. I slepý na jedno oko hravě rozpozná rozdíl mezi hlubokými jehličnatými lesy Schwarzwaldu a především smíšeným lesem porostlou Švábskou Albu (toť český název pohoří). Co se však malebnosti týká, v ničem si nezadá se svým v Čechách mnohem známějším sousedem (možná známým především kvůli švarcvaldské šunce, ale nepodceňujme našince cestovatele). Ba co víc, všechny ty skály, propasti, rokliny a jeskyně nabízejí další rozvinuté možnosti, jak v autorčině kreativní mysli rozehrát napínavý příběh a nechat postavy příběhu projít doslova očistcem, než zakotví v bezpečí happy-endu.

Hlavní hrdinka knihy Laura je fotografka na volné noze a na svůj chlebík vezdejší si vydělává i tím, že se nechává najímat na různé výpravy, aby je fotograficky zdokumentovala. Tedy profesionálka, která však teprve začíná (a konkurence v oboru je jistě značná). I proto se zřejmě nechala umluvit (řeč peněz, případně se zbláznila) a vydala se s úplně neznámým chlápkem do jeskynního komplexu pod Schwäbische Alb. Lasse o sobě tvrdí, že je vědec, ale kdo ví. Dohodil jí ho sice její bývalý přítel, ovšem ani to nijak neomlouvá Lauřinu nerozvážnost. Je pravda, že během pandemie, i po ní (a vida! korona se nám dostala i do beletrie), zakázek ubylo a nájemné se platit musí, ale existují i jiné možnosti jak přijít k penězům. Třeba si říci movitému tatíkovi, uznávanému lékaři, který pracuje pro nadnárodní zdravotnicku organizaci přímo v Bruselu (zřejmě tedy velké zvíře). Laura je jistě mladá a krásná, ale také hrdá. A tak raději vleze s neznámým chlápkem do jeskyně, než by dělala smutné oči na taťku.

Laura žije ve městě Tübingenu, stojícím na březích řeky Neckar, známému třeba díky své starobylé univerzitě či historickému centru. A nedaleko od něj se rozprostírá právě Schwäbische Alb, kde je i Nebelhöhle (Mlžná jeskyně); místo, kde se má s Lassem sejít (to Lauru uklidňuje, protože jeskyně je denodenně obléhána mraky návštěvníků). Jeskyně skutečně existuje. Jde o rozsáhlý jeskynní komplex v katastru obcí Sonnebühl a Lichtenstein ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko. Jeho součástí jsou i jeskyně Bärenhohle (Medvědí jeskyně) a Olgahöhle. I ty v knize „vystupují“, u druhé jmenované je Laura později nalezena (jak správně tušíte, živá a zdravá, ale patřičně poučená, že s cizími muži do jeskyně už nikdy).

Podle nepsaných pravidel thrilleru však ani turisticky tak profláknutá místa, jako jsou jeskyně nezaručují, že hrdinka neupadne do osidel nebezpečí. Na parkovišti před vstupem do jeskyně tak zůstane jen její opuštěné auto a ona se i s Lassem vydá do podzemí jinou cestou (jistě, pseudovědec se tu vyzná a kdyby si koupili vstupenku, už by jaksi nebylo ono). Neplánované dobrodružství tak může začít. Pro čtenáře je aktraktivní prostředí knihy, kde se povrchový suchozemec ocitá na tenkém ledě vlastní nedokonalosti, dobrodružné místo omotané tajemstvím. Všudypřítomná temnosta, úzké a stísněné prostory, stejně jako jejich netušená rozlehlost, čtenáře na gauči baví, hrdince však „nasazují“ husí kůži (stále však ještě myslí na to, co udělá s vydělanými penězi). A když se i Lasse začne chovat, jemně řečeno, nevypočítavě a dokonce nelogicky (a nakonec se vypaří), tuší čtenář, že má Laura problém.

Hrdinka je tedy v podzemí (i s předpokládaným původcem všeho zlého Lassem) a na povrchu po ní začne sháňka. Iniciátorem je její bratr Jonas, kterému je pochopitelně divné, že sestra není k sehnání. Ne, že by po ní tak úplně toužil (bráchové a sestry mívají všelijaké vztahy), ale pokrevnost se holt nezapře. Ke všemu se mu sestřin bývalý přítel Tom nepokrytě přizná k tomu, že Lauru s Lassem seznámil on. A jakmile se oba začnou hrabat ve vědcově minulosti, vyjde postupně najevo, že tenhle maník nemá všechny hrnky v kredenci. Jonas tedy promptně informuje tatíka v Bruselu a ten začne organizovat záchrannou akci. Všeho nechá (jen doufám, že právě neoperoval – autorka se nezmiňuje), a protože zřejmě nedůvěřuje konvenčním dopravním prostředkům, objedná si vrtulník a vyrazí s ním směr Tübingen.

Mezitím je Lauře jasné, jak velkou chybu ve svém životě udělala. Vždyť jí není ještě ani třicet a vězí v podzemí, v jeskyni, sice s povinnou outdoorovou výbavou, ale už bez Lasseho. Ten se prostě bezskrupulózně vypařil a nechal ji napospas neznámé temnotě, která jí nahání strach. Ten se projevuje nejen stále častějšími stavy bezútěšného pesimismu (zemřu tady, nezemřu tady), ale i častým močením. Ke všemu jí dochází zásoba energetických tyčinek a výhled na nějakou pečínku v podzemí je stejně marný, jako vyhlídky na lepší ekonomickou kondici Německa (nehledě na to, že Laura se stravuje ve stylu dnešních woke, tedy zdravě, bezmase).

Záchranná mise se rozjíždí; ku pomoci jsou povoláni zkušení speleologové s profi vybavením (ti se mezi řečí zmíní, že jsou jinak ryzími, ale velmi zkušenými amatéry, kteří v podzemí zachraňují pitomce, kteří přecení své síly). Bruselský tatík i s Jonasem jsou samozřejmě u toho. Za normálních okolností by to asi nebylo možné (netuším, nikdy jsem se v jeskyni neztratil), ale naléhavost situace si zřejmě žádá mimořádné postoje. Už přílet lékaře-tatíka z Bruselu se nesl ve stylu Jamese Bonda; ani v podzemí pak neztratil nic ze své suverenity, tváří v tvář nebezpečí, že jeho rodina bude kratší o jednoho člena (vlastně o dalšího: maminku už neměli, spadla ze skály, když lezla s doktorem-manželem po horách – lékařovo doživotní trauma a důvod udělat pro záchranu své dcery vše).

Laura mezitím dál bojuje se ztrátou orientace v temnotě jeskyně. Ještě to s ní není tak zlé; doposud se nezvencla a docela logicky uvažuje, jak si hledat cestu ven. Ráda a dobře totiž leze amatérsky po skalách (že by rodinné geny?). Tímto koníčkem ji autorka Linda Graze vybavila možná i z obdivu k českému „lezci“ Adamu Ondrovi.

Nebyla jako Adam Ondra, který jako první a zatím jediný zdolal ve Flatangerské jeskyni v Norsku stupeň obtížnosti 9c. („Tief unter der Alb“, strana 226).

Ale právě, že Laura není Adam Ondra, je jí amatérský lezecký výcvik v jeskyni skoro k ničemu. Tedy, když nepočítáme místo u stropu jeskyně, které objevila, když se snažila vylézt k tušenému otvoru v něm. Vypadalo to, jako by tu před ní někdo bivakoval. Lasse? Ale když ne on, tak kdo? A neměla Laura už delší dobu pocit, že slyší v temnotě jeskyně někoho zpívat? (A nebo se už opravdu zvencla?)

Brácha Jonas s tatíkem zatím pokračují v pátrací akci spolu s amatérskými speleology. A protože už to v jednom momentě vypadalo, že Lauru najdou (hádáte správně, objevili stopy po ní a po Lassem), nechala autorka Linda Graze zasáhnout vyšší moc a z nebe se spustil liják, který pochopitelně nebyl pro pobyt v podzemí příliš vhodný a tak jeskyňáři záchrannou akci přerušili. K nelibosti tatíka a Jonase. Takže další stupeň napětí pro čtenáře (utopí se Laura, neutopí se Laura?).

Z dalších stránek knihy je už pak i mírně omámenému čtenáři jasné, že hrdinka není v jeskyni sama. Nepočítejme však Lasseho; toho totiž záchranáři našli ještě před lijákem. Byl zraněný a proto nemohl Lauře na oči (vlastně na baterku – v podzemí panuje tma). Ačkoliv, za své zranění si tak úplně sám nemohl. Čtenář tuší, že za tím je někdo (něco?), kdo se v jeskyni skrývá na tajňačku. Jde jen o to, kdo. Proč se skrývá a proč zranil Lasseho. A jaké úmysly má s Laurou? (Ty nejtemnější.)

Pochopitelně, Jonas a taťka z Bruselu (jmenuje se Roger) mají na Lasseho pifku a pranic nedbají, že se jedná o zraněného a zcela vyčerpaného záporáka, který zatáhl jejich nejbližší milovanou příbuznou do pěkných…do jeskyně a ještě se tváří, že on nic, on muzikant (vlastně vědec). Se skřípěním zubů ho pomohou jeskyňářům dostat na povrch a do nemocnice. Roger mu dokonce poskytne první a na výsost odbornou pomoc (jistě že se skřípěním zubů). Takže záporný hrdina je v nemocnici (Lasseho vykreslila Linda Graze jako opravdovou esenci záporných vlastností. Myslím, že někoho tak nesympatického jste ještě v životě nepotkali), ale Laura stále někde v podzemí. A někdo (něco) tam je s ní.

Linda Graze se tedy ve svém prvním thrilleru „přemístila“ ze Schwarzwaldu do Schwäbische Alb (hezky po česku Švábské Alby) zřejmě proto, že tamní podzemní svět je neotřelým místem, kde může čtenáře napínat jako kšandy. Ostatně jeskyně všude na světě mají pro“nadzemce“ příchuť něčeho neprozkoumaného, tajemného. Bude to zřejmě tím, že člověk se běžně v podzemí nevyskytuje a stejně tak jako pod hladinou oceánu, je i tady spíše nejistým vetřelcem, který musí hrát podle místních pravidel a přizpůsobit se. Včetně skoro životně důležitého respektu, neboť každý nabubřelý hejsek, suverén bez něj, má v takovém prostředí nutně potíže. A to ještě přinejmenším, spíše mu však jde o kejhák. (Taková charakteristika pro Lauru pochopitelně neplatí, ale přesto má také potíže. Vždyť jí jde o život! A smrt jí hrozí hned několikrát: může umřít hlady (energetické tyčinky docházejí), může se utopit (viz liják) a konečně, ten někdo (něco) se v jeskyni nevyskytuje proto, aby Lauru vítal (vítalo) pugétem růží.

Jak už bylo výše uvedeno, prostředí ve kterém nechá autorka knihy Linda Graze svou hrdinku napospas nebezpečí, je skrz naskrz skutečné. Lokace knihy můžete sami navštívit, pokud se tedy s ochotou vydáte na výlet do cca 500 km vzdáleného Bádenska-Württemberska (míněno z Prahy. Stejně si tady každý místní myslí, že všichni Češi musí pocházet z Prahy) a kolem Augsburgu a Ulmu přifrčíte na parkoviště u jeskyně Nebelhöhle v obci Sonnenbühl, na dohled od Reutlingenu.

Hned vedle Sonnenbühlu, v údolí řeky Echaz, stojí městečko Lichtenstein, v jehož okolí se nacházejí další dvě jeskyně, které v knize Lindy Graze „vystupují“, tedy Bärenhöhle a Olgahöhle. Městečko je však možná známější díky stejnojmennému zámku, stojícím na kraji skalního masívu vysoko nad údolím. Tak vysoko, až se jeden bojí, že zámecký při procházce po cimbuří spadne do té nepředstavitelné hloubky pod ním (zámeckým pánem je skutečný feudál, kníže von Urach). Šlechtické sídlo, vyhlášený turistický magnet, však Linda Graze v knize nezmiňuje a nedá mu třeba jen malý štěk. Ale možná si to nechává pro svůj další thriller.

A na něj se lze zatím jen těšit, protože ve své nejnovější knize „Haja oder Hanoi? Wehrles Detektivmobil“ („Haja nebo Hanoi? Wehrleřina mobilní detektivní kancelář“) se Linda Graze (pod pseudonymem Lili Lemberg) vrátila zpět na pole krimi.

Knihu „Tief unter der Alb“ vydalo nakladatelství Gmeiner v roce 2024 a lze si ji přečíst pouze a jedině v němčině. Česká nakladatelství ji (možná jen dočasně) ve svých edičních plánech nemají. Zato švarcvaldskou šunku si v Kauflandu koupíte. A je také výborné kvality.