Čapkova továrna na absolutní pravdu – aneb kapesní průvodce neblahým osudem lidstva

Čapkova kniha „Továrna na absolutno“ je o jednom skvělém lidském vynálezu, který má však jednu „drobnou“ vadu na kráse – jako vedlejší produkt vyrábí dobro, které nelze odmítnout. A jak už to tak v životě bývá, všechny cesty do pekel jsou dlážděny těmi nejbohulibějšími úmysly. A snad i Bohem samotným.

Číst Čapka, znamená posunout se na úrovni čtenářského levelu „prostého“ k jistému druhu metafyzična, „pocukrovaného“ notnou dávkou filozofie. Čapek, řečený Karel, své literární skvosty předkládá nejen ku prospěchu literatury jako takové, ale nabádá čtenáře k přemýšlení. A to k přemýšlení o ničem méně osudovějším než je jeho vlastní osud, osud člověka.

Romány Krakatit, Válka s Mloky, Továrna na absolutno, dramata R.U.R., Bílá nemoc, Matka jsou přímo požehnáním pro ty, kteří se rádi rýpají v osudových předznamenáních průšvihů lidstva. No ano, nebavíme se tu o ničem menším než jsou války, fanatismus všeho druhu, tyranie, diktátorské režimy, vláda jediné pravdy či nezřízená chuť po absolutní moci. Na to vše Karel Čapek ve svých dílech (tedy kromě jiného, méně znepokojujícího) upozorňoval. Tedy že stačí jeden „balamut“, kterého budou ostatní z nějakého důvodu následovat; ten „balamut“ stanoví cíle, nepřátele a jedinou pravdu, ostatní mu to odkývou (vždyť to přece myslí dobře) a hurá, průšvih, mnohdy kolosálních rozměrů, je na světě.

Továrna na absolutno není mocinky tlustá kniha. Pokud si pospíšíte, přečtete ji za jeden den (noc). Ale když se malinko zamyslíte na tím, co jste si právě přečetli, strávíte intelektuálně náročné „poknižní“ období. To znamená, že knihu neodložíte jen tak s tím že, líbilo-nelíbilo, ale náhle budete uvažovat nad smyslem „absolutní a jediné pravdy“, kterou vám v průběhu vašeho života předkládali mnozí vizionáři, jenž si však ve skutečnosti honili triko a přihřívali vlastní polívčičku, aniž by jste to tušili (a nebo tušili, ale pro jistotu vyli s vlky).

Na začátku knihy je vlastně všespásný vynález, který dokáže využít tepelnou energii hmoty do mrtě (tedy do atomu, to pro nás fyziky) a tak skoro vynulovat náklady na energie. Považme, lopatka uhlí by poháněla…..slušnou továrnu několik set hodin. No nekupte to. A jak by se nám podobný vynález hodil dnes, v době nepřeberné kopy krizí, tedy i těch energetických. Jak by asi vláda jakéhokoli státu zajásala, mít v současnosti něco takového po ruce. Ty preference, ta oblíbenost. Panečku, to by se to vládlo.

V Čapkově románu se však vynálezce chce vynálezu zbavit. A my se zákonitě ptáme: proč, když na tom může vydělat nejeden majlant? Inu, vynález má svoji „mouchu“. Ale ani ta se na první pohled nemusí jevit strašidelně. Jako vedlejší produkt funkce vynálezu vzniká tzv. absolutno, které si můžeme představit jako rajský plyn plný všeobjímajícího dobra. A to nikdy nemůže být na škodu. Naopak, více dobra do každé rodiny!

Ovšem budete-li konat dobro za každou cenu, i proti vůli těch, kteří o něj nestojí, bude se ještě jednat o dobro? Tuto otázku si však klade pouze vynálezce, ostatní (ti absolutnem ještě nenakažení) v něm vidí především ekonomický přínos a ti „nakažení“ (tedy ti, kteří si už absolutna „čichli“), chtějí konat jenom dobrodiní bez ohledu, jestli o něj někdo stojí, nebo ne. A co hůře, v okamžiku, kdy se na blízku objeví jiný „šiřitel dobra“, dostává šíření dobra „za každou cenu“ úplně jiný rozměr.

I ten už známe z lidských dějin. „Pravé dobro“ je to, které vlastním já! A všichni ostatní, kteří to neuznávají, dostanou přes držku! Tak nějak v kostce se dá shrnout zvláštní svět válek, jenž se právě vedou v zájmu nějakého dobra. A za „dobro“ si můžeme dosadit vlastně cokoliv, třeba náboženství. Můj Bůh!? Moje pravda! Buď uznáš, nebo dostaneš – viz první věta odstavce. Opravdu je nutné dodat důkaz? Najděte si na internetu třeba výraz „Třicetiletá válka„. To by mohlo pro začátek stačit.

Karel Čapek zažil jednu „velkou válku“, tedy první světovou a v Továrně na absolutno skvěle obnažil příčiny vzniku takovéhoto průšvihu, na jehož začátku je jedna skvělá pravda (dobro apod.) a na konci milióny mrtvých. „Rajský plyn“ absolutna se postupně ujímá nejen záležitostí náboženských, ale i ekonomických. Absolutno se stalo nekonečným dělníkem, který netvořil, ale vyráběl a vyráběl. Cokoli, hlavně ve velkém množství. Či-li nekonečná (nepotřebná) hojnost všeho. Hojnost znamená chaos a v době vlády chaosu (který se zdánlivě tváří jako blahobyt pro všechny) se už leckterému chytrákovi podařilo změnit se v „balamuta“. Nebo jinak, v době všeobecné a nepotřebné hojnosti se člověk začne brzo nudit a vymýšlet „kokotiny“. A pokud mu budete jeho „kokotiny“ vyvracet, snažit se je korigovat, či úplně popírat, dojdou argumenty a dojde na „přesdržku“.

Vůbec je zajímavé, jakým způsobem „neekonom“ Karel Čapek, který byl především intelektuál, literát a dramaturg, dokázal v knize popsat vztahy v ekonomice v předzvěsti nadcházejících událostí, které nemohl vědět. Bohužel je zcela správně vytušil. I to, co z toho bude rezultovat. Mohl ve své době vědět, že se vlády nad nepodstatnou částí světa (včetně jeho milého Československa) ujmou komunisté, se svým nefunkčním „plánovaným hospodářstvím“, pětiletkami, znárodněním výrobních prostředků, hojností pro všechny? Se svou „jedinou a pravou pravdou“, která přivede spousty lidí do maléru? Nebo je dokonce připraví o život? Nemohl a přesto skoro exaktně popsal už v roce 1926 vzdálený rok 1948 a vznik takového státu pod jhem „bolševismu“. Za vším hledej absolutno. Onen rajský plyn nekonečného dobra.

No a když lidstvo začne takhle blbnout, vymýšlet „kokotiny“, šířit dobro za každou (a neoddiskutovatelnou) cenu, je už jen krok k válce. A ta přesně v rámci šíření „jediného a pravého dobra“ v v Továrně na absolutno skutečně vypukne. Lidé se v rámci dobra začnou mlátit hlava nehlava, „balamuti“ řvát z ampliónů hrrr na ně, za naše dobro! a tak lidstvo válčí. A válčí tak dlouho až už vlastně ani neví proč.

To, co Karel Čapek, popsal v Továrně na absolutno se tak dá aplikovat na všechny budoucí průšvihy světa. Jsou až krystalicky průhledné vzorce těchto průšvihů. Jediná pravda (na kterou mám patent jenom já a jediná je správná), její šíření bez ohledu na to, kdo ji chce nebo nechce; jí podřídíme všechno, včetně ekonomiky a hospodářství, no a pak už můžeme jen přikukovat jak se řítíme do….prostě do průšvihu, ale za jásotu oblblého davu. „Balamuti“ se baví a lid slaví.

Karel Čapek byl spisovatelem „mnoha tváří“. Od pohádek, přes cestopisy, detektivky, fejetony, politické eseje, „společenské“ romány, až k dystopickým (sci-fi) románům a dramatům. Nebo chcete-li, Karel Čapek ranný sci-fi autor a pesimista bezbřehého pokroku. Tak ho třeba označili v článku na deutschlandfunk.de. Tak mě napadá, jak by se člověk jeho ražení, spisovatel, který dal světu slovo „robot“, dnes tvářil na umělou inteligenci (notabene ve spojení s literaturou). Nebo na „Green Deal“ EU. Viděl by ho také jako šíření dobra za každou cenu proti vůli lidstva? A tedy i s tím vším „marasmem“ válek, co přijdou po každém „šíření“? Jistého A.H. trefil ve svých románech a dramatech zcela přesně. Ale nesýčkujme. Všechno je myšleno jen a jen dobře.

Ale což. Mít Karla Čapka ve své knihovně bylo mé přání, takže netřeba teď lkát nad „intelektuální“ kocovinou z toho, jak si jeho román vysvětlovat. Prostě přečíst a hotovo. Od toho přece knihy jsou.