Orgasticky Prahou sedmdesátek – kniha Pražské orgie Philipa Rotha

Máte-li chuť se na okamžik ponořit do doby dávno porevoluční, dlouhého mezidobí předrevolučního, období normalizační dekadence, šedivých postav a nesvobody všeho druhu, sáhněte po knize Pražské orgie Philipa Rotha. Nebude číst dlouho a budete na konci. A poté, možná, zatoužíte po kapce té dekadentní nesvobody.

Dávno tomu. Šedivé město oprýskaných omítek a věčných lešení, do tmy blikajících neónů, majících budit zdání moderní metropole. Město se slavnou minulostí, ale s ponurou přítomností rudých hvězd, zářících jako připomínka nesvobody na každém rohu, volajícím po nutné opravě. To byla Praha sedmdesátých let.

V těchto neutěšených poměrech tehdejšího Československa se v Praze roku 1976 náhle objeví známý americký spisovatel Nathan Zuckerman, pátrající po rukopisu knihy, o němž se dozvěděl v New Yorku od českého emigranta, syna spisovatele manuskriptu. Jeden háček to však má. Odhlédneme-li od poměrů panujícím v zemi, které samy o sobě byly pro Američana dost nepochopitelné, pak bylo nutné zmíněný manuskript vyzvednout u jisté Olgy, emigrantovy (ex)manželky. Jak známo, ženy obecně těžce nesou, když je manžel opustí, ale emigruje-li za svobodou za „velkou louži“ a ji nechá napospas totalitnímu režimu, je bývalka fakt naštvaná.

Hrdina útlé knihy Nathan Zuckerman je vlastním alter egem jejího autora Philipa Rotha, amerického spisovatele židovského původu. Roth sám Československo znal. Několikrát v Praze pobýval a i proto mohl tak věrně popsat skutečnosti, které ho v totalitou spoutané zemi obklopovaly a provázely na každém kroku.

Spisovatel se seznámí s bývalým divadelním režisérem Bolotkou, který ho zavede do zvláštní, normalizačně dekadentní společnosti týpků, kteří se pohybují na tenké hraně mezi disentem, vyčůranou kolaborací s režimem, vlastními nenaplněnými (či zmařenými) ambicemi a touhou po troše toho dekadentního sexu, živeného litry alkoholu a možná i něčím jiným.

Kdo nezažil, neuvěří. Kdo neprožil, ať nesoudí. K době, kterou Philip Roth popisuje v knize Pražské orgie už jen málokdo z nás má nějaký vyhraněný vztah. Většina současné generace, míněno té v „produktivním věku“, ji nezažila. Další ji vnímají periskopem dětství a o věcech, které spisovatel v Praze zažil, netušili a ani se o ně nezajímali. A ti, kteří toto „bezčasí“ přímo prožili, vlastně už nikoho nezajímají.

I z tohoto pohledu se může kniha Pražské orgie dnes zdát úplně zbytečnou. Snad jen jako malá dějepisná odbočka. Přesto stojí za přečtení. Překvapí, s jakou samozřejmostí Philip Roth popisuje nejen všední atmosféru strachu a nedůvěry, která hrdinu knihy Nathana Zuckermana (alias Philipa Rotha, jak už víme) obklopuje na každém kroku. I skvělý popis těch, kterým podlý režim zadupal jejich životní sny do prachu u cesty, po níž kráčely světlé zítřky. Těch, kteří svůj boj proti němu přetavili do pasívní rezistence vlastní sebedestrukce.

Sama Olga je právě prototypem takové postavy. Nenaplněné ambice, totalitní nesvoboda, i útěk jejího manžela, ji přivedl do společnosti podobných lidí, poznamenaných režimem. Za (svou) svobodu a vlastní důstojnost bojuje frivolním až dekadentním způsobem. Bolotka ji seznámí se spisovatelem, který ji požádá o rukopis. Nedostane ho však. Místo toho se sám Nathan Zuckerman dostane do „hledáčku“ režimu a je z Československa vypovězen. Na letiště ho doprovází sám ministr kultury, který mu dává „lekci“ z morálních postojů.

Kniha Pražské orgie (vydáno nakladatelstvím Mladá fronta 2014) je epilogem autorovy tetralogie Elév, Zuckerman zbavený pout a Hodina anatomie. V této série se spisovatel zabývá nikým menším než, prostřednictvím svého alter ega Nathana Zuckermana, sám sebou. Popisuje v ní svůj přerod v úspěšného spisovatele. I tak si lze představit zmedializování vlastní osoby bez „prototion agency“. Hlavně se nestydět.

Sám Philip Roth za svou pražskou „stopu“ vděčí zejména Franzi Kafkovi, kterého obdivoval a který ovlivňoval jeho dílo. Ostatně, nebyl by prvním ani posledním spisovatelem, který byl oslněn tvorbou pražského žida, jenž bohužel nepřežil svůj nenapodobitelný talent. Kafka byl důvod, proč se Philip Roth začal zajímat o Prahu. A možná jeden z důvodů, proč napsal Pražské orgie.

Dílo samotné by možná zapadlo, maximálně by vzrušovalo jen „pražskou kavárnu“ a bloudivé intelektuály, kdyby si ho nevšimla režisérka Irena Pavlásková a nerozhodla se knihu zfilmovat. Stejnojmenný film možná úplně „nesosá z pravého Philipa Rotha“, ale přece jen jde o film a v něm se některé literární nuance těžko dají zfilmovat. Přesto bychom měli režisérčin počin brát jako příspěvek k propagaci „hodnotnější“ literatury, jenž se zabývá také něčím jiným, než jen čtvrcením obětí a pátráním po masových vrazích.

Ovšem pozor, kdo by snad od knihy očekával nějakou „intelektuální pornografii“ bude zklamán. Ačkoli nepopírám, že pár odstavců vzbudilo mou představivost. Avšak celkově: čtenáři knih markýze de Sade budou zklamáni. O nich a jejich potřebách kniha rozhodně není. Je o lidské potřebě svobody. Což se v podmínkách socialistického Československa muselo jevit jako smrtelný hřích.

K seznámení se s pražskou dekadencí let sedmdesátých jsem „použil“ německé vydání Die Prager Orgie, vydané roku 2020 v nakladatelství Rowohlt Taschenbuch Verlag.