Červenec je časem dovolených. Slunce, voda, pohoda. V čase pohodových dovolenkářů je kniha, vedle vychlazeného piva, žádaným artiklem, který letní pohodu ozvláštňuje. Pochopitelně existují výjimky, jimž je milejší vychlazené prosecco, hukot mořských vln a dupot tisíců nohou v centrech rozpálených velkoměst. Já raději to pivo, bzukot včel, kdákání slepic na dvorku a knihu. A čím jsem se obložil v měsíci červenci?
Znovu musím upozornit na skutečnost, že v mé knihově přibývají knihy, řadí se do fronty a čekají až na ně konečně přijde řada, já z nich sfouknu prach a pustím se do jejich čtení. Ale znáte to, knihomol nikdy nemá dost. Znovu a znovu naráží na zajímavé knižní tituly, které rozechvějí jeho čtenářské nitro a to vyšle do mozku jasný vzkaz: tu knihu musíš mít. Zvláště před dovolenou, časem sladkého nic nedělání, kdy se nám konečně dostává dostatek obvykle nedostatkové veličiny, tedy času. I pro čtení. To by byl hřích toho nevyužít.
První knihu dovolenkového měsíce lze řadit k typickým letním oddychovkám. Ačkoliv, pro majitele thrillerových buněk je čtení knih tohoto žánru celoroční záležitostí a jistě nepřipustí jeho degradaci na pouhou vatu na vyplnění dovolenkových „lazy afternoon“. Já jsem také při objednávce nejnovějšího thrilleru Lindy Graze „Tief unter der Alb“ (česky kreativně bych zvolil název „Hluboko pod povrchem„) nemyslel pouze na čas dovolených. Zajímavá kniha je pro čtenáře-hltače každodenním chlebem.
román „Tief unter der Alb“ ©peho
A román „Tief unter der Alb“ je z mého pohledu dvojnásob zajímavý. Pohled první: thriller se odehrává na místě pro tento žánr velmi atraktivním, v jeskyni hluboko pod povrchem země. To už samo o sobě evokuje různé představy o neznámém, tajemném prostředí, pro „suchozemce“ (člověk totiž v jeskyni běžně nežije, ta doba je už drahně let pryč) vpravdě nepřátelském, kde neplatí obvyklá pravidla jako na povrchu. Právě sem se dostane mladá fotografka Laura, aby fotografovala jeskynní komplex, který se nachází v pohoří Schwäbische Alb (odtud tedy slovo v názvu knihy). Doprovod jí přitom dělá vědec Lasse, který, jak se vzápětí ukáže, je všechno jiné, jen ne roztomilý a sympatický chlapík. Zcela nechlapácky zanechá Lauru samotnou v podzemním labyrintu chodeb a zmizí si. Už to samo o sobě musí být pro ni frustrující, ale když Laura zjistí, že v podzemí není sama, začíná jí boj o život (jak už to tak v thrillerech chodí, že?).
Z druhého pohledu lze knihu „Tief unter der Alb“ řadit k regionální literatuře. A tu já „žeru“ (což ostatně již musíte vědět z mých předchozích článků). Odehrává v pohoří, které sice neznám tak dobře jako můj oblíbený Schwarzwald, ale není od nás daleko. Zohledníme-li vzdálenost mezi mým současným domovem a třeba Prahou, pak je Schwäbische Alb za rohem.
Autorka Linda Graze je německou spisovatelkou především kriminálních románů. Dětství prožila v severním Schwarzwaldu (tušíte souvislosti? Regionální…), vystudovala překladatelství a pracovala pro renomovanou mnichovskou reklamní agenturu (psala texty k reklamám, toť zárodek budoucího povolání spisovatelky). No a když měla světa reklamy plné zuby, dala se na dráhu samostatně myslící autorky detektivek. Vedle toho si založila ve Stuttgartu firmu, jenž shání kreativce pro svět reklamy (snad aby nevyšla ze cviku). Na svém kontě má zatím čtyři knihy, tři ze série „Komisař Justin Schmälzle vyšetřuje“ (odehrávají se ve Schwarzwaldu) a k nim jako žhavou novinku přidala svůj premiérový thriller „Tief unter der Alb„, který oslovil moje nadšené čtenářské buňky šedivé (Hercule Poirot promine). Knihu vydalo v roce 2024 nakladatelství Gmeiner. Jde o první autorčin počinek u tohoto nakladatelství.
spisovatelka Linda Graze ©Sandra Wolf Fotografie
Druhá kniha, kterou jsem si pořídil v čase dovolených, je v české literární krajině rozhodně známější, protože na rozdíl od předchozího díla byla přeložena do nám srozumitelného jazyka. „Předčítač“ od Bernharda Schlinka však také není nějakým kratochvilným čtením na letní „lazy afternoon“. Téma, které v románu autor rozehrává je pro spoustu jeho německých spoluobčanů stále ještě ožehavější než čerstvě ukovaná podkova vytažená z kovářské výhně. Ano, téma národního socialismu, tedy pěkně srozumitelně po česku nacismu, ještě zaměstnává i štěpí současnou německou společnost.
Román „Předčítač“ je, zdá se, kontroverzní nejen svým námětem, ale i obsahem sdělení. Pro mnohé puritány může být vztah skoro ještě předpubertálního mladíka s dospělou třicítkou skandální jako peklo samo. Pro jiné, strážce správného výkladu čehokoliv, můžou být jejich milostné praktiky (při nichž mladík nepříliš vzdělané tramvajové průvodčí předčítá z knih) brány jako relativizování zločinů nacismu. Jejich milostné dovádění totiž přetne válka a po ní se oba milenci potkají až u soudu. On jako student práv a ona jako válečná zlosyně. Otázka dne zní: má válečná zlosyně právo na lásku. A na předčítání knih?
román „Předčítač“ ©peho
Bernhard Schlink se v románu „Předčítač“ dotkl neuralgického bodu současné německé společnosti – čili jak se vyrovnat se stínem nacismu, jenž na ní i po desítkách let, bližících se pomalu už stovce, stále ulpívá a drží se jí jako lejno košile. Téma národního socialismu je v Německu doslova tabu, budete-li chtít ho jakkoli pochopit a střízlivě uchopit. Připouští se pouze totální negace a řádné odplivnutí, výraz znechucení ve tváři se sebemrskačským obviňováním se za skutečné i domnělé skutky dávno zemřelých předků. Není vůbec žádným řídkým jevem, že veřejnoprávní stanice ještě dnes vyplodí televizní ságu (něco na způsob novácké „Ulice“), kde se pravnuci a pravnučky tváří tvář odhaleným rodinným tajemstvím, že dědeček byl za války u wermachtu či byl členem NSDAP, svých předků zříkají a pěkně polopasticky divákům vysvětlují proč je to tak správně. Asi něco jako major Zeman s vysvětlivkami před uvedením dílu (my jsme od toho už nastěstí upustili).
spisovatel Bernhard Schlink ©laif / Francesca Mantovani
Bernhard Schlink je vystudovaný právník. Narodil se v přeposledním roce druhé světové války v rodině, kterou bez nadsázky lze považovat vpravdě za intelektuálně ukázkovou. V jeho příbuzenstvu se to jen hemží vzdělanými lidmi. Kromě učenců má rodina i silné náboženské zázemí (matka byla vystudovaná theoložka; mezi Schlinkovými příbuznými byl i bádenský zemský biskup). Sám Schlink v tradici veřejně činných členů rodiny pokračoval: ve své profesionální kariéře právníka pracoval mimo jiné pro spolkovou vládu (jednoduše pro německou vládu), především však právo vyučoval a stále vyučuje na mnoha renomovaných univerzitách nejen v Německu, ale i v USA.
Jako spisovatel začínal Bernhard Schlink s krimi romány (no jako právník měl k tomuto žánru blízko). Ovšem obrovský úspěch mu zřejmě „na věčné časy“ zajistil právě „Předčítač„. Byl přeložen do padesáti jazyků světa, obdržel několik literárních cen, ztrhal žebříčky bestselerů na kusy v Evropě i v USA a byl též zfilmován. To už přece stojí za předčtení, no ne?
V Česku knihu vydalo naposledy nakladatelství Odeon v roce 2019. Do knižního obložení jsem si zakoupil německý originál „Der Vorleser„, vydaný nakladatelstvím Diogenes v roce 1995.
Tak a to je pro červenec vše. Dobrou zprávou je, že v srpnu pokušení koupit si nějakou knihu zatím úspěšně odolávám. Ale víte jak…..
