Léto je nenávratně v čudu, přibývá dešťů a nevlídných dní. Inu dorazil podzim! Ale právě proto se sluší zavzpomínat na příjemné letní knižní obložení. Na knihy, jenž ještě voní létem a dorazily v posledním letním měsíci do mé poštovní schránky!
Právě teď venku prší, noční teploty padají pod desítku a východní Evropou, včetně naší jinak klidné země, se prohánějí záplavové vlny. To není žádný důvod k popukání, proto se raději ještě jednou ohlédnu za létem a představím své poslední „teplomilné“ knižní úlovky. I když jsem snad už tisíckrát sliboval stop stav na nákup nových knih. Všichni však víme, že takový slib knihomil nikdy nedodrží, ani kdyby měl dát poslední ponožky do frcu. Takže čímže čím jsem se v srpnu obložil?
Léto je časem prázdnin (v případě školou povinné mládeže) a dovolených (to v případě těch, kteří dětem na ty dva měsíce volna přispívají ze svých daní). Obojí pak může být spojeno v množině cestování. Jinak, kdo se v létě (prázdniny, dovolená) nefláká, nelelkuje na pláži, tak většinou cestuje. Podívat se na místa, která člověk doposud viděl jen v televizi nebo na internetu, osahat si místního „génia loci“ a pořídit si z takového výletu přehršel většinou zbytečných fotek (pokud je to místo profláknuté, najdete na internetu spoustu snímků, daleko hezčích než jste udělali vy sami). K fotografiím v době sociálních sítí přibyla selfie, o nichž platí, že pokud jste se v třeba v Římě nevyfotili před Coloseem, případně nesmočili nohy v slavné fontáně di Trevi a nepostovali to na Instagram, pak jako by jste tam vůbec nebyli.
V dřevních dobách cestování (tedy před internetem) se museli zážitků lační turisté, kteří chtěli navštívit nějaké místo, spokojit s papírovou mapou, doporučením někoho znalejšího (který už na místě byl) a třeba s bedekrem. Čili knižním průvodcem. Dříve jich nakladatelství vydávala mraky, a byly žádané, ale v době digitální jejich roli převzal právě internet. Přesto bedekry stále vychází a my knihomilové je rádi čteme.
Když jsem při brouzdání internetem (no ano, i boomer jde s dobou) narazil na knihu „111 Orte im Nord-Schwarzwald, die man gesehen haben muss“ („111 míst v severním Schwarzwaldu, která musíte vidět“) od německé autorky Kirsten Elsner-Schichor, věděl jsem, že mi není pomoci. Že ji musím mít. Za prvé, žiji právě ve Schwarzwaldu a každý prostředek k jeho rozvinutému poznání mi je dobrý. Za druhé, mám rád knihy, takže sumář takových výletních cílů, na voňavém křídovém papíře, se spoustou fotografií, mě naplňuje skvělým pocitem vhodně investovaných finančních prostředků. A jako bonus navrch se třeba dozvím něco úplně nového (no, upřímně, většinu míst v knize už znám, ale autorka je popisuje tak, že máte chuť tam zase a znova vyrazit).
Kniha „111 Orte im Nord-Schwarzwald, die man gesehen haben muss“ ©peho
Kirsten Elsner-Schichor je neflašovaná profesionálka. Vystudovala kartografii a celý svůj profesní život se věnuje mapám a práci pro různá nakladatelství vydávající turistické knižní průvodce. Kromě map tedy umí o cestování i poutavě psát.
Knihu „111 Orte im Nord-Schwarzwald, die man gesehen haben muss“ vydalo nakladatelství Emons v roce 2024, v rámci edice „111 Orte“ (tedy hezky česky „111 míst„). A představte si, všechno jsou to knižní průvodci.
„Dvojku“ knižní srpnové prvničce uděla také kniha faktografická. Tedy žádný vyfabulovaný román, ale holá skutečnost, s fundovaným výkladem od odborníka na slovo vzatého (vlastně odborníka na právo, ale taktéž vzatého). Netlustý paperback „Die digitale Bevormundung“ od německého právníka Joachima Nikolause Steinhöfela mě zavede do digitálního světa, tedy internetu a sociálních sítí. Ovšem nebude mi jakožto nefalšovanému boomerovi v knize vysvětlováno, jak je správně používat a nebýt tak mladším generacím pro smích. Text knihy už tak nějak předpokládá, že jsem v této oblasti aktivní a něco málo o ní vím. Co však třeba netuším je, jakým způsobem digitální obři moderují a usměrňují můj názor. Abych si například místo účasti na demostraci proti poněkud diktátorsky vyhlížejícím opatřením proti koronaviru, raději nechal píchnout pětadvacátou dávku vakcíny. Nebo, aby mi Facebook pomocí různých algoritmů vnutil názor, že Joe Biden je vlastně mladík v plné síle (ne, že mě bude někdo žalovat, jedná se o nadsázku) a kdo to popírá je populista a hate speach šiřitel.
kniha „Die digitale Bevormundung“ ©peho
Do češtiny bychom její název přeložili jako „Digitální paternalismus“ (případně digitální poručníkování, mentorování). V podstatě jde o to, že pomocí různých digitálních fíglů nám giganti jako Facebook, X (dříve Twitter) nebo Google chtějí předepisovat, co si můžeme myslet, co říkat a co psát. Téma tedy jako hrom! V dnešní době, kdy tu nalevo, tu napravo lítají dezinformace, které nerozeznáte od pravdy, roste vliv umělé inteligence, svět myšlenek se digitalizuje a lidé mu přestávají rozumět. Čili čtení pro pravého boomera. Věřím, že si počtu.
Autor Joachim Nikolaus Steinhöfel je nejen právník a odborník na právo v oblasti hospodářské soutěže a mediální právo, ale také je úspěšně činný jako publicista pro různá periodika. Pracoval ale i jako moderátor v soukromé televizi stanici RTL. Patří mezi nejúspěšnější právníky v procesech proti digitálním obrům v Německu.
Knihu „Die digitale Bevormundung“ vydalo nakladatelství FBV (Finanzbuch Verlag) v roce 2024.
Více toho v srpnu už nebylo. Teď se mě podzim klidně může ptát, co jsem dělal v létě. No co, kupoval knihy pro sychravé podzimní večery
