0

Čtyři oběti vraha a jedna Božena N. Červnové knižní obložení je tu! (Konečně.)

Léto je v plném proudu (kdeže?) a v poštovní schránce přibývají další knižní objednávky. Ale existují i lidé dobří, jenž mě neváhají knihou podarovat. A nic za to nechtějí! Tak jak to literárně vypadalo v červnu? Červnové knižní obložení je tu!

Léto má být v plném proudu. Vlastně i je, jen těch opravdu letních dnů je pomálu. Alespoň v mém okolí. Ovšem že by to vadilo? To rozhodně nemohu říci. Povalování se na březích všelijakých nádrží vodních jsem už dávno vymazal ze svého letního odpočívacího repertoáru, byť číst interesantní knihu za uklidňujícího šplouchání vodní hladiny je jistě super. Dříve jsem tak i činil, ale (a každý chlap mi dá jistě za pravdu) pozornost moje byla lehce (a někdy i těžce) roztěkána a soustředění se na obsah stránek bylo to tam. Co tím mám na mysli? No, třeba křik dovádějících dětiček.

Takže méně slunce, méně horka, rozhodně moji letní náladu nedokáže otrávit. Naopak, tento způsob léta zdá se mi být poněkud šťastnějším….Ale i k takovému létu patří neodmyslitelně zajímavá kniha. Byť jsou mnohé podvečery opravdu chladné.

Mnokrát jsem se tu vyznal, že nemám rád klišé a schématičnost. V životě ani v knihách. Jenže opět a znovu, první červnový knižní úlovek jsem objevil podle skoro i „klišovitého“ mustru: shlédnu film, v titulcích objevím knižní předlohu (pokud film až sem dokoukám) a moje zvědavost je probuzena. Je kniha lepší její filmové podoby? Jak moc se předlohy scénář držel? A co scénárista (třeba z časových důvodů) vynechal? Pochopitelně, zvědavost musí být „podlita“ zajímavostí děje. Předlohu k filmu Anna proletářka bych asi nečetl. (Ačkoliv Ivan Olbracht určitě není špatný spisovatel, můj šálek kávy to není.)

Tentokrát to však bylo vlastně úplně jednoduché. Film, který jsem v televizi shlédl, Das vierte Opfer (Čtvrtá oběť), byl natočen podle stejnojmenné knihy Hakana Nessera. A to už je můj dobrý známý! Od něj jsem už něco přečetl a byl jsem vždy skoro navýsost spokojen. Takže tady nebylo proč váhat a pošťák měl zase jednou rito (vzhledem k tomu, že dlím vysoko v horách, kde vlci a medvědi dávají dobrou, jsem jistě mezi zaměstnanci pošty oblíben).

spisovatel Hakan Nesser ©picture alliance / Geisler-Fotop

Poctivá detektivka „Čtvrtá oběť“ (v německém vydání „Das vierte Opfer„) o chytání vraha, jenž s oblibou vraždí sekerou a rozhodně není troškař – po třech mrtvolách cílí na tu čtvrtou. Další případ pro detektiva Van Veeterena.

Já tedy od Nessera znám zatím jen duo Barbarotti a Backmanová (naposledy jsem s nimi četl krimi „Dopis z Mnichova„), ale rád se nechám překvapit tím, co předvede detektiv s holandsky znějícím jménem. Obecně (třeba na databazeknih.cz) je kniha hodnocena jako napínavá, nikterak však přexponovaná detektivka, celkem v poklidu, ale plynule odsýpající. A přesně tak si pamatuji všechno, co jsem od Nessera četl.

německé vydání knihy „Čtvrtá oběť“ ©peho

Krimi román „Čtvrtá oběť“ vydalo v roce 2013 nakladatelství MOBA. Já jsem si pořídil (zdravím pošťáky) německé vydání „Das vierte Opfer„, vydaném nakladatelstvím btb v roce 2011.

V létě pocitově vnímáme, že máme více času. Dny jsou delší a jaksi uvolněnější – se spoustou věcí si nelámeme hlavu tak, jako v jiném ročním období. Dá se říci, že trvale slunící slunce nás čímsi dopuje a dělá z nás šťastnějšího člověka. Velkou roli v tom pochopitelně hraje doba dovolených, která je pro mnohé z nás právě v tomto období tím nejzásadnějším z celého roku.

A to si představte, že ten čas mnozí využijí i ke čtení knih. Světelné podmínky vynikající, hlava odpočatá. Pravý čas třeba – třeba na českou klasiku. Ano, řekl bych, že v létě se takový Alois Jirásek či Jan Neruda louskají mnohem „stravitelněji“ než v jiných ročních obdobích. Pusťme slunce do zažloutlých stránek knih v kožovitých, stoletími vonících knih!

Pochopitelně, klasiku z předminulého století si dnes můžeme přečíst i v novém vydání (když se tedy k tomu nějaký nakladatel odhodlá). Mám totiž pocit, že s odbouráním (přepracováním) povinné školní četby se mnozí klasici přestali číst (ale to je jen můj subjektivní, veskrze neobjektivní pocit) a nakladatelé je vydávají mnohem méně (já například už delší čas bažím po novém vydání Svatého Xaveira od Jakuba Arbese).

Ale naštěstí máme antikvariáty (Bůh jim žehnej) a tak jsem potkal (vlastně dostal od svého donátora) Karlu. Tedy přesněji knihu „Karla a jiné povídky“ od nikoho menšího, než od klasika všech klasiků (vlastně genderově správně – od klasičky všech klasiček, sorry) slavné a kurážné to ženy Boženy, provdané Němcové (1820 – 1862).

portrét Boženy Němcové ©Josef Vojtěch Hellich (foto)

Už jen zběžné zalistování obsahem knihy (obsahuje sedm spisovatelčiných povídek z různých období její tvorby) muselo trefit pověstný hřebík – mezi povídkami jsou takové highlights, které zná i mnohý neznaboh, pardon nečtenář: Divá Bára, Pan učitel či Chyže pod horami! Pravé to letní čtení pro každého pravověrného „znaboha“, který se chce podrobněji seznámit s klasikem a není si tak úplně jistý tím, jestli se má hned vrhnout na „Babičku“ (tedy na román, pozor).

kniha „Karla a jiné povídky“ ©peho

Takže donátorovi ještě jednou děkuji a Karlu (i s jinými povídkami) vezmu sebou na dovolenou. Pro úplnost dodávám, že klasičku české literatury vydalo nakladatelství Albatros v roce 1974 (to mi bylo pět let panečku!). Zatímco klasička už dávno umřela, nakladatelství žije dál. A má ve svém „repertoáru“ i nadále knihy Boženy Němcové.

Tak a tím končím hlášení měsíce června a připravuji se červencové. Pošťák si neodpočine, i kdyby na koze jezdil (nebo tak nějak).