Zabloudíte-li někde v okolí hory Mooskopf nemusíte si zoufat. Máte velkou šanci, že potkáte místního ducha zvaného Moospfaff a on vám pomůže. A nebo také ne. Navigace je možná spolehlivější.
Mosskopf je hora (871,3 m.n.m) v pohoří Schwarzwald v Německu. Je součástí horského masívu Moos a na jejím vrcholu se můžete pokochat nádhernými výhledy do okolí z kamenné rozhledny, která tu stojí už od konce 19. století.
Dnes je to v podstatě hračka dostat se na vrcholek hory. Vedou na něj pohodlné (mno, záleží na vaší fyzické kondici) a značené turistické cesty. Těsně pod vrcholek klidně vyjedete i na kole a těch pár kroků k cíli (rozhledně) už vás rozhodně nezabije. Za slunečného počasí pak budete odměněni právě oněmi výhledy na okolní hory a nížinu kolem Rýna, za špatného dobrým pocitem, že jste udělali něco pro své zdraví. A to se také počítá.
rozhledna na vrcholu hory Mooskopf ©peho
Ne vždy však tomu tak bylo. Lesy byly hluboké a neprostupné, cesty úzké a spíše neschůdné než schůdné (a nebo také žádné), o nějakých turistických značkách nebylo ani vidu ani slechu. Na vrcholku Mooskopf nestála žádná rozhledna a nebezpečí, že vás něco divokého slupne i s botami bylo pravděpodobnější, než sázka na Babišovo vítězství v letošních volbách. Však také nebylo důvodu courat se temnými hvozdy a riskovat, že se stanete obětí hladového medvěda, že zbloudíte a zlomíte si nohu, případně promoknete (prší tu často a vydatně – to se od těch časů nezměnilo), nebo umrznete (zimy tu bývaly také kruté). Tehdejší lidé nikde necourali a drželi se pěkně doma. Zašli si maximálně do nejbližšího města na trh.
Ovšem i tehdy se našli odvážlivci, kteří se do hlubokých lesů vydali. Někdy to byly odvaha a touha po poznání co vlastně za tím lesem je, jenž vedly jejich kroky územím „his sunt leones„; jindy nutnost, protože prostě bylo jiného zbytí, než se na cestu vydat. Tito pionýři tak vyšlapali cesty pro současníky, kteří se už horským masívem Moosu prohánějí na elektrických kolech po širokých a pohodlných cestách. Jedním z oněch pionýrů byl i bratr Johannes, mnich z nedalekého kláštera Všech svatých.
Když se počasí nevydaří, výhled z hory Mooskopf ve Schwarzwaldu ©peho
I když, je to relativní „, z nedalekého“. Ono se to nechá jít a uvážíme-li jak tehdy hory vypadaly (útulnou restauraci by jste hledali marně), musíme před bratrem Johannesem smeknout. On měl však dobrý důvod se přes hory vydat; pospíchal k útěše umírajícího bližního svého do jedné odlehlé vesnice, aby mu dal poslední pomazání. Nesl mu sebou hostii (takovou svatou oplatku), aby tak ukojil potřeby bližního duše. Ostatně, Johannes byl svatý muž a ti podobné úkoly mají přímo v popisu pracovního místa.
Na cestě však milého Johannese zastihla sněhová bouře a on v té mele hostii ztratil. A to byl tehdy opravdu průšvih. Však také do Johannese po návratu do kláštera nic nebylo. Dokonce ani po své smrti nenašel klidu, vrátil se na „místo činu“ (tam kde pravděpodobně hostii ztratil, tedy někde v lesích mezi Oppenau a horou Mooskopf) a jako duch zvaný „Moospfaff“ leká vandrovníky a turisty a poťouchle je posílá opačným směrem, když už najdou odvahu se ho zeptat na cestu.
lesní duch Moospfaff ©nordrach.de
Jiná verze pověsti o lesním duchovi vypráví, že Moospfaff byl opatem z kláštera Gengenbach (ten leží na opačné straně hor než klášter Všech svatých). Podle pověsti se opat soudil s městečkem Nordrach o kus lesa a spor vyhrál. Nebylo to tak úplně košer, svatý muž použil lsti a vážený soud oklamal. Za jeho života mu to prošlo (kdo by se také navážel do opata, že lže), ovšem po smrti musí courat jako duch právě v okolí hory, kde onen sporný kus lesa ležel.
Oficiálně je „Moospfaff“ sice vedený jako neškodný duch, ale možná proto, že hostii marně hledá už několik stovek let, je nevrlý a s chutí leká zbloudilé turisty. Ovšem, že by vám utrhl hlavu, to se určitě bát nemusíte. Pro jistotu si však sebou vezměte nabitý mobilní telefon s navigací. Je to rozhodně jistější než spoléhat na duchovy rady. Slabším na srdce je pak přímo doporučeno, aby se cestám kolem Mooskopf raději vyhnuli úplně. Zdraví máme jenom jedno.
Pochopitelně, že se řádění poťouchlého mnicha dostalo i do literatury. Zprvu se pověsti o něm šířily (tak jak bylo dříve obvyklé) pouze ústně. Časem, když se čtení a psaní stalo rozšířenější intelektuální výbavou člověka, i v písemné podobě. A často se Moospfaff stal námětem divadelních her a románů.
Třeba jako je román od německého spisovatele (lépe řečeno hobby spisovatele, protože psaní nikdy nebylo jeho hlavní obživou, ale velkým koníčkem), písmáka a znalce místních hor Waltera W. Brauna. Ten pověst o mnichovi, který ztratil hostii, dobře znal (a bodejď by ne, když pocházel z městečka Nordrach, ležícího přímo pod masívem Moosu) a použil ji ve svém románu „Im Banne des Moospfaffs“ (vydalo nakladatelství BoD v roce 2021).
Román vypráví o podnikateli, který o co více je úspěšnější v podnikání, o to více je zklamán svou vlastní rodinou, pro kterou je jen zdrojem lehkoživkového života. Přesně podle mustru „to se nám to dobře žije, když tatíkovi a manželovi podnikání vynáší“. Jaké je v románu spojení na ducha mnichova (či opatova) netuším. Ale kniha už pár dní leží na mém psacím stole a pochopitelně ji hodlám brzy přečíst. Pak budu vědět více a dám vědět.
Pokud se však budete chtít dozvědět více o duchovi místních hor, budete muset zabřísti do pověstí. Těch má Schwarzwald (stejně jako každé hory) habaděj. A jedna z nich je i o Moospfaffovi, poťouchlém duchovi z Moosu.
