Ať máme studený, či jako vymalovaný květen, čtenář nezahálí. Pro jistotu nechá ještě dýmat kamna, ale už za nimi s knihou nesedává. Tak jen houšť a ať se práší za kočárem. Knihy měsíce května se představují.
Jsem starý či nemocný? Prostě si nějak nepamatuji přesný průběh měsíce „lásky“ (proč lásky? Protože se dá randit venku?). Bylo hezky? Bylo abnormálně hezky? Bylo normálně? Asi ano, měsíc květen (klima hysterikům navzdory) proběhl v pohodovém rytmu, bez nějakým počasových excesů.To však neznamená, že jsem nečetl a pilně nezásoboval svou knihovnu.
Na začátku měsíce jsem zavítal na regionální knižní veletrh v Hinterzarten, kde se to, narozdíl od mé poslední veletrhové návštěvy ve Frankfurtu, spisovately a spisovatelkami jenom hemžilo. A tak jsem se seznámil s Annette Marií Rieger, spisovatelkou a novinářkou, na jejíž knihu „Der Walder vom Schwarzwald“ (Lesník ze Schwarzwaldu) jsem měl delší dobu spadeno. Ale teprve, když jsem ji třímal v ruce, padly poslední zábrany a ještě na veletrhu jsem knihu objednal. Ovšem přes internet, z antikvariátu. Cena se sice příliš nelišila, ale pro můj pocit zákazníkovy věrnosti (dotyčný antikvariát je mou srdcovkou) k nezaplacení.
Kniha vypráví o velice svérázném lesníkovi a ekologovi, nadšeném bojovníkovi za lesy Schwarzwaldu, Waltrovi Trefz. Už jen podle fotografie na obálce knihy je jasné, že o žádného komformistu nepůjde. Ale pozor, ani o lepiče k asfaltu!
Knihu vydalo nakladatelství Kröner v roce 2023 (a protože jsem ji podloudně koupil na internetu, je bez podpisu autorky).
Další knihu jsem také „ulovil“ na veletrhu. A také pojednává o (mnou velmi oblibovaném) Schwarzwaldu. A stejně tak jako tu předchozí, jsem i tento oslavný počin objednal přes internet z antikvariátu. Inu, jsem věrná to držgrešle. Ale s knihou a autorkou jsem se seznámil právě v kulturním domě v Hinterzarten (s autorkou však ne osobně, nebyla přítomna. A jestli byla, tak jsem ji nepoznal).
Cornelia Tomaschko je spisovatelkou a novinářkou. Ale také nadšenou obdivovatelkou hor „Černého lesa“ (pro negermanisty jde o Schwarzwald), o kterém píše do zbláznění. Jedním z těchto „lásky vyznání“ je i „Mein Südschwarzwald – ehrlich und echt“ (Můj jižní Schwarzwald – čestně a opravdově).
Jde o útlého průvodce po regionu jižního Schwarzwaldu. O lidech v něm, kultuře a historii a samořejmě o přírodě. A to vše s nádhernými ilustracemi (také echtovními, žádná umělá inteligence) a autorčinou poetikou.
Knihu vydalo nakladatelství 8grad v roce 2023.
Možná už víte, že si občas koupím něco i politického, případně filozofického. Prostě tak, rád svou mysl občas potýrám. Tentokrát volba padla na esej Ferdinanda Knausse „Der gelähmte Westen – Chronik einer Selbstaufgabe“ (Paralyzovaný Západ – kronika vlastní sebedestrukce), což asi nebude moc optimistické čtení. Už podle názvu. Ale jak píši, jak říkám: rád se občas potrápím něčím pesimistickým. A těším se, že bude líp.
Autor Ferdinand Knauss je především novinář (ale také vystudovaný japanolog) a pracoval jako novinář pro různá periodika. Momentálně se vyhřívá na místě redaktora časopisu Cicero.
Knihu „Der gelähmte Westen – Chronik einer Selbstaufgabe“ vydalo nakladatelství zu Klampen! v roce 2026.
Nedávno jsem tu sděloval dojmy z románu nově objeveného autora Alexandra Pechmanna „Die zehnte Muse„. Spisovatel v něm umístil příběh mě známého prostředí Schwarzwaldu. Krátký facit? Román asi nebyl úplně můj šálek kávy (a nebo jsem nebyl rozpoložen ho úplně přijmout). Přesto jsem autorovi dal druhou šanci a pořídil jsem si jeho román „Sieben Lichter“ (Sedm světel). Anotace zní velmi dobře, posuďte sami.
Do irského přístavu Cove dorazí loď. Tedy nic nenormálního, lodi obvykle na letišti nepřistávají. Ovšem na palubě té bárky se válí mrtvoly posádky i pasažérů. A ti co přežili zatloukají a nic si nepamatují.
Ne, že by to nebyl občas podobně použitý mustr pro thrillery (mě napadá třeba Yrsa Sigurdardóttir a její „Plavba smrti„), ale tady se jedná o skutečný případ, který se stal. Zřejmě i proto dostal Alexander Pechmann další šanci.
Knihu vydalo nakladatelství Steidl v roce 2021.
Na závěr májového měsíce jsem si nechal Jarku. (Teď nechám větu působit…). Tedy Jarku Kubsovou, českou to spisovatelku žijící v Německu (už se vám dmou pýchou prsa?) a její, určitě „feministický“ román „Bergland„.
To je totiž tak, když ženská bez chlapa, na samotě v horách (Jižní Tyrolsko) ukáže chlapům (sedláckým dubovým palicím), že hospodařit zvládne i sama. Nevídáno, neslýcháno (alespoň tedy v tom Tyrolsku) a přece to jde. Pochopitelně, o klacky pod nohy a předsudky rozhodně nebude nouze.
Jarka Kubsová se v Německu jmenuje Kubsova a je tu už drahně let. Ale věřím, že na Čechy nezapomněla (ovšem neptal jsem se).
Román „Bergland“ vydalo nakladatelství Goldmann v roce 2023.
