Wunderful world? Jak a kdy, jak pro koho!

Tak tohle mě nadzvedlo a já nad tím musel přemýšlet. Kdy bude pocit, že se mi dostalo spravedlnosti pan dokonalý? A nejsem náhodou lačný krve těch, kteří se na mě dopustili čehosi nekalého? Malé pomyšlení.

Sami asi najdete spoustu případů nehodnosti, kdy jste měli pocit, že spravedlnost si zakulhala na tři nohy. U mě se tento stav mysli dostavuje jaksi permanentně s tím jak stárnu a svět i hodnoty (obecně) se mi mění před očima. Buď jsem tedy zůstal já stát na místě a vývoj mi tak nějak ušel, nebo je můj pocit správný a opravdu neexistuje dokonalá spravedlnost. Bůh suď, zda kulhám za vývojem, či úmyslně kveruluji.

Mám tu pro vás dva případy z poslední doby, které ve mě ony pocity (ne)spravedlnosti způsobily a já je teď na vás nechám působit. Sami si rozhodněte, zda mi dáte za pravdu, nebo mě požene svinským (zpátečnickým) krokem na okraj společnosti, kde už kverulují a mručí bývalí komunisté, národovci a nově i chcimírové a dezoláti.

Jeden případ se stal v Německu (pro úplnost, žiji zde a tvořím. To aby nenastala mejlka). Ukrajinská dívka Liana tu pobývala i svou rodinou kvůli válce v její rodné zemi. Či-li, hledala tu ochranu před ruskými raketami. Co čert nechtěl (a určitě ne Němci ocgránci) smrt si ji našla právě zde. Nebyla to však ruská raketa, která ukončila její mladý život. Zemřela rukama iráckého „uprchlíka“, který ji prostě strčil pod projíždějící nákladní vlak. Jedno „šupsnutí“ a Liana zemřela.

Teď přijde onen očekávaný hvězdný moment spravedlnosti. Iráčan byl polapen a odsouzen? Polapen ano, v tom je německá policie kvalita sama, ale odsouzen? No nebudu vás napínat. Odsouzen nebyl, protože chlapec trpí schizofrenií. Takže stráví, prý, hodně dlouhý čas v psychiatrickém zařízení a bude se léčit až se bude prášit za kočárem. Vyléčit se nemůže, to vím i já jako naprostý laik, ale tak je to správně a tak to má být. Spravedlnosti bylo učiněno zadost. Zadost?

Zeptejme se matky nebohé Liany zda to také tak má. A beru sázky na to, že ne. Pro ni a zbytek rodiny „wunderful world“ neplatí. Za delší sirku tahal Íránec a až úřady uznají, že je ready, užije si života. Narozdíl od Liany.

Tragika celého fauxpas spočívá v tom, že se to vůbec nemuselo stát. Chlapík měl být totiž už dávno odsunut. Pro něj neplatily žádné důvody, proč by měl požívat německé azylové ochrany. Policii byl dokonce znám jako potížista. Vyhýbal se úřadům jako čert kříži (a ty vlastně ani nevěděly, kde se hoch vynachází) a o vydání do země původu (tam, kde byl poprvé zaregistrován jako žadonící o azyl) Litvy, se bránil zuby nechtíky. A úřady nejednaly. Ptát se tedy po spravedlnosti nemá valného smyslu. Není stoprocentní a řídí se odstavci zákona. A ty už jenom číst není lidské. Pochybení úředních šimlů? A kde to žijete?

Další případ známe z našich luhů (a hájů). Policistka (jméno je mi známo a asi i vám) způsobila dopravní nehodu, při které zemřela nevinná dívka, slovy, úředního šimla zvaná spolujezdkyně. Policistka se možná viděla jako supercop po americkém způsobu a vrhla se do pronásledování auta, jenž v očích jejích krásných působilo protizákonně. A na červenou vjela do křižovatky, kde zkřížila cestu jinému autu, které mělo v tomto případě smůlu. Nejen proto, že se strefilo s autem „pomáhat a chránit“, ale ono jelo o dvacet šest kilometrů v hodině rychleji než mělo. A to možná bylo zásadní pro osvobození policistky. Statečná to žena (dívka, slečna).

Spravedlnost pro pozůstalé? Jak se to vezme. Policistka ona sice vjela do křižovatky na červenou, ale plnila svůj čestný úkol: pomáhat a chránit. Takže nějaké sem tam se nepočítá. Napadlo vás, že tento vysoce riskantní manévr byl v souvislosti s prohřeškem rychlé jízdy docela neporovnatelný? Kuš! Pomáhat a chránit!

Aby tragika celého smutného případu byla „dokonalá“, na sociálkách jsem objevil, že vůz ten pronásledovaný upoutal policistku svým „vytuněným“ zjevem. A vjela do křižovatky….

Takže odpověď na otázku, kdo má svůj „wonderfull world“, zda pozůstalí po dívce nevinné, či policistka statečná, můžete hledat v kupce sena suchého.

A to bylo to, co mě vážně donutilo k zamyšlení. K rozčílení? Ale ne, mám už za ta léta hroší kůži.