V dubnu jsem si žádnou knihu nekoupil! Aneb aprílové knižní obložení

Že by se konečně rozjelo jaro? Ono ovšem také platí, „duben, ještě tam budem“. Za kamny a stále s knihou. Kterou, lépe řečeno s kterými? Na to by mělo odpovědět nejnovější knižní obložení. A také odpovídá (napovídá, či přímo žvaní).

Ačkoliv pohledem „klima zachránců“ je tento způsob jara poněkud nešťastným, my dříve narození víme, že jde o celkem normální průběh. Někdy hezky, jindy nehezky. Někdy teplo, jindy skoro zima. Prostě jaro a apríl. Tak si pamatujeme ještě z dětství.

S knihou se však každá štrapáce i v duši nepokoj snáší lépe. Dokonce mnohem lépe a to i na jaře (jarní únava, nervy z jarního úklidu). Takže pokud to nevíte, existují bohulibá zařízení, někdy knihovny, jindy knihkupectví či onehdy antikvariáty a tam si můžete takový „duševní ohříváček“ pořídit (půjčit, zakoupit, levně koupit). A ačkoli zoveme duben i aprílem, já neponechal nic žertu a knihy kupoval, jako kdyby to mělo být mé poslední jaro.

Nevím co mě to popadlo, ale v dubnu jsem z poštovní schránky nevylovil ani jeden román. Žádnou krimi, žádný thriller, horor, žádný současný, válečný či protiválečný, historický román (a už vůbec ne ten milostný). Prostě a jednoduše, v schránce poštovní jsem v dubnu nenašel žadnou beletrii.

Pochopitelně mě to nepřekvapilo, protože sám jen sám jsem strůjcem výběru a za aprílového počasí jsem zatoužil po čtení malinko umravněnějším (méně fantazie, více informací). A došlo i na politiku, neb politika ta patří mezi mé oblíbené denní „rozčilovače“. Srdce má prý být trénováno přijatelnou každodenní zátěží.

Ale začnu s literaturou. V minulém knižním obložení jsem tu prezentoval knižního literárního průvodce horami a údolími jižního Schwarzwaldu. A ten se teď dočkal svého následovníka.

„Schwarzwald und Oberrhein – literární průvodce

„Schwarzwald und Oberrhein“ (Schwarzwald a Horní Rýn) je průvodce literárními zážitky po regionu Černého lesa a území Horního Rýna. Takže severně od předchozího průvodce, jenž se literárně pohyboval na úplném jihozápadě Německa. Spisovatelé, básníci, místa s literární historií apod. To vše doprovázeno množstvím vyobrazení. Což nikdy nemůže škodit, ba naopak.

Průvodce toho sepsali (pro jednoho asi hodně práce) spisovatel Hans Bender (1919 – 2015) a novinář Fred Oberhauser (1923 – 2016). Vydalo jej nakladatelství Insel v roce 1993.

„Westweg – über den Schwarzwald“ – komentovaný bedekr

Teď jsi uvědomuji, že jsem tu nenalil úplně čistého vína. Něco beletrie přece jen přistálo ve schránce na čtivo (rozuměj do poštovní schránky). Nejsem žádný literární věděc, abych tu bez uzardění určoval žánry, takže si pro další knihu měsíce apríla určím kategorii svou: komentovaný bedekr.

„Westwegs – über den Schwarzwald“ je právě takový. Autor, novinář Johannes Schweikle v ní popisuje svou cestu po nejznámější turistické trase Černého lesa, vedoucí z města Phorzheim až do „švajcu“, do Basileje (pochopitelně jde to i naopak). To je bratru skoro 300 kilometrů a to už jeden hodně uvidí a zažije, co se dalo popsat na 225 stránkách knihy. A protože i já jednou tuto cestu podniknu (slibuji si už několikátým rokem), každá zkušenost starších a zkušenějších vandrovníků se hodí.

Komentovaného průvodce tohoto vydalo nakladatelství Klöpfer&Meyer v roce 2013 (vydalo a za pár let zbanrotovalo – a pak vydávejte knížky).

„Inside Bundestag“ – za zdmi parlamentu

A od teď už to nebude žádné kratochvilné čtivo. Naopak, mám tu pár kousků, které jednomu pěkně nazvednou mandle, druhému přivodí srdeční kolaps. Konec srandy, teď už půjde jen o vážné věci. O politiku a změnu klimatu!

Víte vy vlastně kolik vás stojí jeden poslanec? Co se s ním stane, jakmile má své „sněmovní“ jisté? Jak fungují vztahy v parlamentu, co rozhoduje o tom, co tam vznikne a jaké sítě klientelismu a „rukarukumyjících“ vztahů tam panují? Myslím, že by jste se divili (kdyby jste to věděli). I vaši volební oblíbenci rádi podléhají této atmošce pocitu vlastní výjimečnosti.

Joana Cotar byla několik let součastí tohoto uzavřeného světa. Jako poslankyně v německém „Bundestagu“ měla možnost nahlédnout tomuto světu „pod sukně“. Potom, co seznala, že nechce být jeho součástí, z této bubliny dobrovolně vystoupila. Nechtěla se již dále podílet na balamucení voliče tím, že poslancům jde jen a pouze o jeho dobro. Své zkušenosti s tímto uzavřeným světem pak popsala v graficky pěkně vyvedené knize. Jen jsem nahlédl a čísla (sumy v eurech) létající sem a tam, jsou ohromující. A nemám pocit, že by to v českém parlamentu bylo jinak.

Knihu o fungování zvláštního světa za dveřmi sněmovny „Inside Bundestag“ vydalo nakladatelství Westend v roce 2026.

„Der natürliche Klimawandel“ – konec světa v přímém přenosu?

Téma k zamyšlení je i (údajná) hrozící apokalypsa a konec světa skrze globální oteplování a změnu klimatu. Pro politiky vděčné téma, na kterém staví svou kariéru a betonují svou moc (někdo nás přece zachránit musí, když my hloupoučcí nic nechápeme). Jiní zase mají z klimatu a záchrany planety supr čupr povolání a kšefty o nichž se mnohým ani nesnilo. Zkrátka, nic se nejí tak horké, jak se uvařilo.

Ano, nikdo nemůže popřít, že se klima nějak mění. Určitě ne. Otázkou za oscara ovšem je, kdo za to vlastně může a jak se tomu bránit. Lze-li to vůbec. A zda nějaký ten stupeň teplíčka navíc není přece jen pro planetu lepší. Takže klasické pro a proti. Jenže nic není černobílé a proto se to ani nemůže rozseknout. Kam se budeme v otázce klimatu ubírat, bude záležet na tom, která strana v této disputaci bude mít navrch. Zda ideologové či pragmatici.

A k pragmatikům náleží i Stefan Uhlig, vystudovaný věděc z oboru geologie a geochemie. Což sice úplně nevysvětluje jeho příspěvek k osvětlení změn klimatu, ale kdo ví. Nejprve je nutné si přečíst jeho nejnovější dílko „Der natürliche Klimawandel“ (Přirozená změna klimatu), ve kterém upozorňuje (a dokládá – nevaří z vody), že změny klimatu doprovází člověka od nepaměti. Jde jen o to, aby se jich nechopili ideologové a lobbyisté.

Navýsost odbornou knihu „Der natürliche Klimawandel“ vydalo nakladatelství Weltbuch v roce 2025 již ve 4. vydání. Takže něco zajímavého na knize musí být.

„Warum macht ihr uns kaputt?“ – špatných zpráv není nikdy dost

Na aprílový závěr jsem si nechal svého oblíbeného autora politických kometářů. Bývalý populární televizní komentátor (na veřejnoprávní ZDF, tedy německé dvojce) Peter Hahne svým nenapodobiltelných způsobem „zarývá“ do současných politických špiček, německého voličtstva a ideologizace Německa na sestupu. V knize „Warum macht ihr uns kaputt?“ (Proč nás chcete zničit?) s odstupem a zkušeností svých let (a novinářsky vytříbeného projevu) komentuje nejkřiklavější přeslapy německé politiky uplynulého času. Pochopitelně, kdo chce současné Německo vidět jinak, na vzestupu ku slávě (a záchraně klimatu i světa – nejapná má poznámka), pak nebude s Hahnem souhlasit. A nebude si dílko ono svěží kupovat.

Knihu „Warum macht ihr uns kaputt?“ vydalo nakladatelství LMV v roce 2026.

Tak a doputoval jsem ku zdárnému konci knižního obložení měsíce apríla (dubna, pro ty co nechodili na Skálu na pálení čarodějnic) a chystám se na ono májové. Vůně šeříků, benzínu a knih……